Dovolte si své emoce
Naše emoce jsou náš radar, náš kompas, jsou součástí našeho já i našeho fyzického těla. V jisté době mého spirituálního hledání jsem, jako možná leckdo na své cestě, začala věřit, že emoce jsou špatné, hlavně ty "negativní" a že je třeba je nemít, potlačit a kdo je má "není dost duchovní".
Byl to takový trend v určité době u jistých esoteriků. Potlačit jsem je chtěla ale hlavně proto, že v té době jsem cítila především ty "negativní" vzhledem k mému aktuálnímu rozchodu s partnerem.
Vyšla najevo bažina temnoty v plné kráse a já místo, abych emoce uchopila, přijmula a řádně si je vybrečela a vyvztekala, myslela jsem si, že jsem zlo a že mne pán Bůh potrestá.
Kdo z nás si tímto klamem neprošel?
Také jsem ale věděla a cítila, že síla mých emocí je taková, že dokážu někoho snad tou bolestí zabít na dálku nebo zpustošit celou zem. A víte, kolik lidí opravdu někoho v afektu zavraždilo nebo zbilo? Taková je síla emocí a teď si představte, co se uvnitř našeho těla děje, když je potlačíme, zavřeme je uvnitř nekontrolovaně. Myslíte si, že zmizí? Nikoliv, putují, buší, řvou a pak se někde usadí. Zuří tam tornádo a nemůže se dostat ven. Když si svoje emoce nedovolíme, ano, neškodíme možná navenek a jsme zase ti "hodní", ale pomalu to zabíjí nás, naše fyzické tělo.
Prevence je základ
Stresové situace v životě jako rozchod, úmrtí a další podobné události v nás evokují emoce a je nanejvýše důležité si je pěkně prožít. Tady je kámen úrazu v tom, že lidé někdy nevědomě emoce hodí na partnera, děti nebo někoho jiného v rodině, v okamžiku, kdy už to nemohou "udržet".
Takže základní pravidlo: Upouštět tlak VĚDOMĚ A PREVENTIVNĚ.
Kdo z vás někdy neměl pocit, že když vyvalí všechny své potlačené emoce, tak snad vybouchne celý Vesmír? Není to jen otázka jedné události, kde jsme si nedovolili svoje emoce, ale otázka mnoha, které se sčítají a to nejen z našeho života ale celého rodu. Tolik toho v nás je, zaplácnutého, zamčeného na tisíc západů, pohřbeno... s tím vším je ale pohřbená i část naší životní síly. Ano, abychom udržely protiatomové příkrovy našich toxických emocí uzamčené, stojí nás to hodně energie. Není lepší pomalu, vědomě a s láskou k sobě ty ignorované součásti nás samotných vyhrabat a v chráněném prostředí svého láskyplného přijetí je vypustit?
Dovolte si svoje emoce
Nejdříve ze všechno je třeba si emoce dovolit. Ale ono se to řekne. Po desetiletí se potlačujeme, děláme hodnou maminku, babičku, manželku, kamarádku nebo milého partnera, tatínka, dědečka, pana učitele. Jak se máme znovu nacítit na to kým jsme?
Heslo zní, pomalu, po krůčcích ale s odvahou a rozhodností.
Někdy stačí jen několikrát za sebou říct nahlas: DOVOLUJI SI SVÉ EMOCE. Tělo je inteligentní a začne upouštět ventil. Pomoci nám k tomu mohou také homeopatika nebo bylinkové čaje, někdy také detoxikační kůry spustí celý koloběh. Všeobecně v játrech se drží vztek a v ledvinách smutek.
Jakmile se rozhodneme své emoce pomalu vypustit a zpracovávat, druhým krokem je cítit své tělo. Pro ženy se může přirozeně schopnost nacítit emoce v průběhu cyklu měnit.
Před menstruací, když klesají hormony, může dojít k extrémním výkyvům a to je ta pravá chvíle na práci s emocemi. DEJTE JIM V TU CHVÍLI PLNOU POZORNOST! Může se stát i to, že se emocionálně zhroutíte. Senzační věc, senzační příležitost.
Plačte, válejte se po zemi klidně v křečích, propadejte bezmoci, hoďte na zem vzteky oblečení, ručník, roztrhejte papír. Základní pravidlo ale zní, dělejte to o samotě.
Pokud bude někdo vašemu čistění přítomen, neotevřete se tomu přívalu úplně na 100% a druhý problém je, že ostatní mohou být šokováni vaší emoční proměnou a mohli by vás takto v tu chvíli nepřijmout a zastavit proces a další nebezpečnou situací je, že by se vám mohli snažit začít pomáhat a automaticky by vám dali svojí energii. To by nebylo vhodné.
Snažte se vyvarovat i tomu, aby byla přítomna domácí zvířata, hlavně psi. Ti natahují energie a filtrují. Pak by to energeticky odnesli. Buďte poctivý a jdete až na dno. Až se dostanete na dno, pomalu se vypláčete, začnete se uklidňovat. Až se dostanete z emočního afektu, napijte se čisté vody, dejte si kvalitní čokoládu nebo rovnou dobré teplé jídlo, které uzemní. Otevřete na plno okna a vyvětrejte. Poté vřele doporučuji vykouřit místnosti šalvějí nebo pelyňkem či jinou voňavou směsí, můžeme také zapálit vonnou tyčinku.
A pochvalte se! Chce to velkou odvahu a sílu si toto dovolit. Jste vítězem na své cestě a zasloužíte si ocenit.
Věřte, že pokud upustíte energie takto vědomě a včas, nebudete pak řvát na své děti ani manžela. Bude také moci komunikovat pravdivě, říci co se vám nelíbí a co se líbí a nebudete se bát, že vás zaslepí emoční příval tak silný, že se dostanete do neovladatelného afektu.
Stejně tak doporučuji velice, abyste na druhé straně nechávali prostor ostatní pro jejich emoce. Pokud muž chce být sám, protože se "nasral" a pokud chce něčím bouchnout o zem, nechte ho. Je dobré si zpracovat strach z hněvu. Ten do nás většinou nasadili naši rodiče při nekontrolovatelných výbuších vzteku. Někdy nás zbili, někdy letěla "jen" facka a nebo visela ve vzduchu. Ale mohli to být také učitelé, učitelky, babička, děda, teta či sourozenci.
Váš strach totiž také vašeho muže ale i vaší ženu může brzdit v tom projevit svojí emoci. Zůstávejte v klidu a nechte ostatní, ať se vyvztekají, ale také vypláčou. Pokud chtějí někam odejít a vypořádat se s emocí, nechce je, dejte jim prostor. Stejně tak ho dávejte sobě. Jedině tak můžeme být autentičtí praví a jedineční.
Rada pro muže: Nechte ženy plakat ... i své vnitřní ženy...
Žena je více emocionální než muž. Klišé. Nemusí to být tak. I muži mají "své dny". A pokud dokáží plakat, mají vyhráno.
Ženy celkově podle statistik žijí déle než muži. Je tomu tak proto, že díky menstruaci každý měsíc upouštění emoce a detoxikují organizmus s krví, která se pak musí znovu vytvořit. Dále ženy celkově dokáží více emoce pouštět. Obvykle. A přesto mám kamarádku, která nedokáže brečet, protože její vnitřní program "brečet je přece symbolem slabošství" to nedopustí. Ač článek je většinou zaměřen na ženy, protože já, jako žena, umím více poradit ženě, nyní se obracím na manžely, partnery a syny... nechte ženy brečet, vědomě je podněcujte k vypuštění emocí, je to důležité.
Určitě se nesnažte je konejšit slovy: přece nebudeš kvůli tomu brečet, nedělej tady divadýlko, nechovej se jako hysterka. Tímto přesně jejich očistný proces zastavíte a poté se vás vztah začne rozpadat.
Naprogramujete svojí ženu na neautentičnost a citový chlad. A v neposlední řadě se z ní stane biorobot, co vás přestane fyzicky přitahovat. Ano pánové, žena, která není plně v těle, neprožívá emoce a zastaví svůj vnitřní plamen, svoje napojení na životní sílu, na planetu matku... přestane být fyzicky přitažlivá.
Bude to jen panenka na hraní a ne bytost plná vášně a radosti ze života.
Autorka článku: Ava Chrtková Brožová https://www.ava-brozova.cz
(tento text může být volně šířen pouze pokud se kopíruje kompletní, s touto poznámku a jménem a webem autorky)